Koníčky, hobby, záliby jsou k našemu potěšení, seberealizaci, činorodému využití volného času. Pokud je člověk nezávislý, žádný problém. V partnerském vztahu však může být hobby i příčinou rozchodu.
Traduje se, že muži se různým zájmovým aktivitám obvykle věnují podstatně s vyšším nasazením než ženy. Asi to tak je, ale nebude to také tím, že na svého koníčka mají více času? Ženy totiž svůj volný čas věnují většinou pracím domácím...
Rozdílné jsou i pohledy obou partnerů na vzájemné koníčky.
Zatímco mužům většinou ženské aktivity jako návštěvy tanečních, cvičebních či výtvarných kroužků v podstatě nevadí, u žen je to často přesně naopak.
Připadá jim, že když partner, byť jen občas, dává přednost tenisu, rybaření, hraní šachů atd. před ní, že ji nemá dost rád. Vyčítá mu, že namísto hodin strávených s partou kamarádů, by si oni dva mohli ten čas užít spolu, a mnohem užitečněji.
Žárlit na koníčky je hloupost
Ovšem žárlit na věci či nějakou činnost je opravdu nesmyslné! Je to vlastně projev nedostatku sebedůvěry a tím, že budou ženy partnerovi bránit, aby se svému koníčku věnoval, ho nejsnáze ztratí. A když mu dají nůž na krk, aby volil mezi nimi a hobby, přijdou o něj docela jistě, a to bez diskuze vlastní vinou.
V tolerantnosti mužů vůči ženiným koníčkům to však také není vždy bez mráčků. Ne, že by pánové žárlili na partnerčino zapálení pro aerobic nebo malování na sklo. To určitě ne! Spíše jde o to, že ženu podezírají, že pod pláštíkem ušlechtilé zábavy dělá něco jiného (a hned si představuji, co asi), anebo se dotyčné činnosti věnuje jen proto, že se při ní setkává s muži, kteří by mohli vzbudit jiný milostný zájem. To je samozřejmě sice možné, ale… Kdo si věří, nemá potřebu se bát, že je podváděný.
Nejlepší ženina reakce v této situaci je partnera bezdůvodně neprovokovat a zároveň neustoupit a svý zájmů se dál věnovat.
Spolu, ale pak každý zvlášť
Samozřejmě je ideální, když mají partneři nějakou společnou zálibu. To vztah jen utuží, dokonce někdy víc než děti. Taková manželství nezřídka vznikla právě při společné činnosti, třeba při trampování, ve společném sportovním oddíle, ve spolku kaktusářů nebo chovatelů koček ...
Je však třeba, aby i v těchto vysoce “vyprofilovaných vztazích“ měl každý z partnerů pouze svou osobní zálibu a s tím i okruh přátel, kteří k dotyčnému hobby patří. V duchu hesla – spolu, ale pak každý zvlášť – má vztah šanci, že se vydaří.
Čas a finance
Jak už bylo naznačeno v úvodu, neměl by čas, věnovaný určitému hobby přesáhnout jistou hranici, pak by to mělo na vztah negativní vliv.
Vždy je nutné, aby zůstalo také dost prostoru, v němž má dvojice možnost se věnovat sama sobě, navzájem se vnímat a pěstovat své partnerství. Některé koníčky samozřejmě přijdou draho. Je důležité, zdá kvůli spotřebě financí na náročné hobby jednoho z dvojice, materiálně nestrádal ten druhý (nebo dokonce celá rodina včetně dětí). To je samozřejmě dlouhodobě nemyslitelné – vztah by to zaručeně zničilo...
Projevte zájem, chvalte...
Partnera potěší, když o jeho koníček jevíte zájem, fandíte mu a podporujete ho. Naprostá lhostejnost k zálibě druhého lásku zničí. I kdyby vám byl partnerův koníček sebenepochopitelnější, projevte určitý zájem. Nic vás přece nestojí se občas zeptat, pochválit, něco si prohlédnout, poslechnout…
A nezapomeňte, že cokoli zakazovat nebo dávat najevo svůj otevřený odpor působí na vztah vždy likvidačně (jde-li samozřejmě o „bohulibou“ činnost) . A stejně to nevede k žádnému řešení.
Foto: Ambro/FreeDigitalPhotos.net (nahoře)