Nejpopulárnější sociální síť? Pro obchodníky každopádně – trávíme na ní nekonečné hodiny, fotíme na ni i to největší soukromí a nově i rovnou nakupujeme. Pro náš mozek už to tak růžové není.
Ukazuje se, že s Instagramem přicházejí nejen hezké fotky, ale taky úzkosti, deprese a pocit méněcennosti. Proč to tak je a jak jim nepropadnout úplně? Radí psychoterapeutka a lektorka Mgr. Alžběta Protivanská.
Sociálně antisociální Náš mozek reaguje na každý podnět, který mu přistane pod nosem. Za obzvláště důležité považuje přirozeně informace spojené s druhými lidmi. Je tomu tak proto, že naší nejdůležitější potřebou je opravdu být druhými přijati a oceněni. Po značnou část našeho dětství na přijetí druhými doslova závisel náš život. Postupem čas nám tuto potřebu naplňuje širší sociální okolí a nyní i sociální sítě. Háček je ovšem v tom, že srdíčka nebo palečky nikdy nevedou k prožitku opravdového mezilidského kontaktu. Na Instagramu mozek naráží na doslova nekonečné množství informací o druhých. Ještě k tomu jsou to zpravidla naaranžované, pečlivě vybrané fotografie, kterými se chtěl autor záměrně prezentovat. V tu chvíli začínáme prožívat pocit, že bychom se měli druhým vyrovnat. Přicházejí prožitky méněcennosti, slabosti a pocity selhání. Uprostřed takových emocí je už velmi těžké podívat se věc racionálně – instagramový profil je jako umělecké dílo, každý vytváří jedinečný a svým způsobem krásný objekt, který se nedá napodobit. Srovnávání životů 
Jakmile vstoupí do hry srovnávání se s druhými, už se vezeme. Toužíme mít stejné tělo jako člověk na fotce, podívat se do vzdálených krajů a umět přesně takhle vařit. Možná se o to i pokusíme, ale vzápětí jsme zahlceni dalšími fotkami a úsilí brzy vzdáváme.
Tady leží podstata toho, proč jsme s Instagramem v kapse více náchylní k úzkostem – vzniká kvůli němu iluze, že mít dokonalý život nestojí žádné úsilí. Jenže všechno, co má v životě hodnotu, čeká na druhé straně tvrdá práce. Tak, je to venku. Můžeme získat cokoli, co v nás na obrázkové sociální síti probouzí touhu, přání nebo dokonce závist. Jenže podmínkou pro něco takového je udržet u nového cíle pozornost tak dlouho, dokud v něm nezažijeme první úspěchy. Opravdu začít běhat a zažít pocit stoupající kondice. Přihlásit se konečně na kreslení a pozorovat, jak se zlepšujeme. Koupit si kuchařku a uvařit první dobrotu. Je to proces, je to práce, ale ta odměna! Zažít úspěch v něčem, co jsme si sami vymysleli na základě touhy, je tím nejkrásnějším pocitem v životě. Potrava pro mozek Možná namítnete, jak moc je těžké u něčeho nového v životě opravdu vydržet. A máte pravdu, je to ta nejtěžší věc. Mozek opravdu svou energií hodně šetří a když to vypadá, že se vydáváte nějakým novým a pro něj neznámým směrem, začne vás přemlouvat. Že to nemá smysl, že to stejně nevyjde, že se ani nemáte snažit… Je to jeho práce, má pocit, že nás takhle udrží v bezpečí a naživu. Je to taky důvod, proč tak snadno podléháme honbě za srdíčky. Na Instagramu stačí vyvinout jen malou aktivitu a už se proud virtuálního sociálního ocenění pohybuje vaším směrem. Jenže je to opravdu jen náhražka. Jestliže pociťujete, že je vám po projíždění Instagramu vlastně hůř než před tím, je čas zakročit. x První, čemu věnujte pozornost, je “sociální potrava”, kterou dáváte a dostáváte mimo sociální sítě. Chválíte své blízké? Mluvíte o svých úspěších? Dokážete se ocenit? x Druhým krokem je poskytnou sám sobě příležitost k úspěchu v nějakém kreativním projektu. Může to být jen vaření nebo nový druh cvičení. x Ukažte mozku, jak chutná reálný život, on se vám odmění reálnými dobrými pocity. |
Iustrační foto: pixabay, pexels