Díky internetu a sociálním sítím jsou dnes děti neustále propojené. Záplava postů, příběhů a smajlíků, které jsou standardem jejich komunikace, má ale i negativní stránky.
|
Stačí zveřejnit soukromé video nebo fotky a vše najednou začne žít vlastním životem. Posměšné komentáře, nadávky a někdy i výhrůžky, mohou dítě zahnat do spirály negativních emocí. Kyberšikana je záludnější než ta fyzická a případů přibývá. Může dovést cílovou osobu až k sebevraždě. Role agresora a oběti se nemění, liší se ale prostředky. „Stačí pořídit nevhodný obrázek nebo video a pak oběť vydírat výhružkami o zveřejnění. Někdy se to, co začalo jako žert, vymkne kontrole a může mít velmi neblahý dopad na dětskou psychiku,“ říká Anna Rollová, psycholožka a expertka na kyberšikanu. Stres vede děti do izolace a deprese. 
Záludnost kyberšikany se skrývá i v samotné technologii. Nasdílené obrázky nebo videa se z online prostředí těžko odstraňují. Je možné je znovu „vytáhnout“, a oběti působit další bolest. „Dítě sice po útocích nemá modřiny, ale efekt může být mnohem závažnější. Mnohé jsou online téměř neustále, není kam utéct, bezpečí není ani doma,“ popisuje A. Rollová, která pomáhá obětem kyberšikany v Dětském krizovém centru. A těch přibývá, v roce 2018 skrz Linku důvěry řešili čtyřikrát více případů než v roce předchozím. Mluvit s dětmi Nejlepším způsobem, jak se kyberšikaně bránit, je podle odborníků prevence. Na tu by měli mířit rodiče, jejich úkolem je dětem vysvětlit rizika a zdůraznit, proč chránit soukromí, jak se na síti chovat. K tomu je ale potřeba důvěry v rodině. „Nejlepší je telefony na čas odložit a povídat si nebo si společně zkusit zahrát hru. Hračky mohou působit i jako terapeutické nástroje,“ říká Kristýna Křížová z hračkářství Agátin svět, které oběti kyberšikany podporuje prostřednictvím sbírky. Před problémy se nevyplácí zavírat oči „Někdy si stačí s dítětem popovídat. Často je ale nezbytné zasáhnout, ať už proti samotnému agresorovi, nebo prostřednictvím správce sítě či policie,“ popisuje pycholožka Anna Rollová. „Rodiče se mají zajímat o to, co jejich dítě v kyberprostoru dělá. Přestože jim takové chování může být nepříjemné, mají za děti zodpovědnost, což znamená, že jim nemusejí dávat stejnou porci soukromí jako dospělému. Naopak by měli mít přehled o tom, co děti v kyberprostoru dělají.“ |
-vš-