Po masopustu následoval u našich předků čtyřicetidenní půst. Neznamená to, že by byli hlady, ale zmírnili tempo, zmenšili porce a cíleně se vyhýbali masu.
Jako typicky postní potraviny dodnes označujeme luštěniny, obiloviny, brambory a ryby. Během půstu se vařily především nejrůznější husté polévky nahrazující polední jídlo, kaše a placky, tedy snadná jednoduchá jídla z mála surovin.
A protože i dnes je jednoduchost v kuchyni trendem, nic nám nebrání jít v duchu tradic a některá jídla si vyzkoušet.
-
POLÉVKY
POLSKÁ KROUPOVÁ
-
První postní neděli se říkávalo liščí, pytlová nebo pučálka. Ten poslední název je odvozen od prastarého pokrmu – pučálky. Základem je hrách, který se nechá nejprve nabobtnat a poté naklíčit. Naklíčený hrách se usuší a nakonec peče na suché pánvi nebo v pekáči v troubě. Pučálka se jedla s cibulkou a zelím nebo na sladko s medem. Měla by být křupavá ale ne tvrdá.
-
Druhá postní neděle bývala pražná. To proto, že se pražilo a jedlo naklíčené obilí – pražma nebo také pražmo. Je to v podstatě obdoba shora uvedené pučálky jen s tím rozdílem že se nechává nabobtnat obilí, např. špalda. Zelené klíčky z obilek se před pražením odstranily a použily se jako vítaný zdroj vitaminů a enzymů do polévek či salátů. Opékání by je znehodnotilo. Na sucho opražené obilí se osladilo medem. Dá se přidat jogurt pro dobrou snídani.
-
Třetí postní neděle se zvala kýchavá. Podle tradice kolikrát se během ní kýchne, tolik let bude člověk zdráv. Protože se během půstu používalo jen velmi málo tuku, hrály hlavní prim na stole nejrůznější kaše. Pochopitelně z obilí, zrnin, luštěnin a zeleniny. Z kaší, které se nesnědly, se pak spíše sušily než pekly placky, které se přikusovaly k polévkám. Polévka se dá uvařit i ze zbytku šouletu nebo hrachové kaše.
-
Čtvrtá postní neděle se zvala družebná – lidé se scházeli a navštěvovali. Peklo se úsporné pečivo, např. žebrácké vdolky. Kynuté vdolky bez cukru a s minimem tuku se přikusovaly k polévkám i kaším , pekly se v troubě nebo na suchém plátu . Vylepšovaly se horkým mlékem s trochou medu.
-
Předposlední neděle byla smrtná a zvyk vynášet smrt a nechat ji uplavat po vodě pryč měl své hluboké kořeny v dávných dobách.
-
Ta další neděle – květná byla už slavnostní.
|
Víte co je… ? Svarba nebo kočičí tanec je pokrm z luštěnin a obilí. Nejčastěji se jednalo o hrách a kroupy ale také o rýži a čočku. Obě hlavní složky se nejprve máčely a pak každá zvlášť uvařila. Nakonec se ochutily většinou tím, co bylo, ale nechyběla sůl, na oleji osmahnutá cibulka a česnek, případně sušené bylinky jako majoránka, petrželová nať a libeček. Bramborový kucmoch se připravoval tak, že se jen trochu vymaštěný pekáč nebo plech pokryl slabší vrstvou plátků syrových brambor a bez koření i soli se pekl v troubě. K bramborám se pak přidal česnek třený se solí a nakonec se vše zalilo vejcem rozšlehaným v mléce a nechalo dopéct. Kucmoch jsou ale také klasické škubánky, tedy uvařené brambory zasypané hrubou moukou, která se v teple díky „šťouchům“ pořádně propařila a pak se směs promíchala. Sypaly se mákem a mastily sádlem. Zelí v bramborách. Vařené a vystydlé brambory nakrájené na plátky se uložily do pekáče vytřeného olejem. Na ně přišla vrstva posekaného kysaného zelí s trochou kysané smetany, navrch opět brambory. Může se i zakapat zbytkem kachního sádla. Některé recepty přetrvaly věky a určitě mohou zachutnat i dnes. Společně s těmi modernějšími, které pracují s domácími snadno dostupnými surovinami aniž by se až na výjimky nemusely dovážet z druhé poloviny světa. |
Foto: Receptyvna každy den, Rohlik.c, Košík.cz a pixabay
