Začátek školního roku je nejen pro žáky a kantory, ale i pro rodiče značná zátěž. Ti – často ve snaze připravit dítě co nejlépe na nový školní rok, udělají z učení a denních povinností úplného strašáka. Že je to špatně, není pochyb.
Ale vysvětlete to rodiči, který si pro svého syna či dceru vysnil přímo pohádkový život s úspěšnou kariérou, skvělým dostatečně finančně ohodnoceným zaměstnáním! Kdo by nechtěl, aby jeho dítě bylo ve společnosti oblíbené, protože hýří vtipem, inteligencí a také je třeba úspěšné ve sportu?
Nikdo není dokonalý
Jenže co když se pro takový život nenarodilo? Nejen proto, že si např. chce jednou v tichosti a v klidu něco kutit v malé dílničce a možná i za málo peněz. Ale třeba také na velké rodičovské ambice zkrátka nemá?
Nepřepísknout začátek
„Počkej, až půjdeš do školy, to už nebude žádná legrace. Budeš se učit, připravovat na druhý den, ve třídě budeš muset tiše sedět. A když budeš mít špatné známky, skončíš nakonec jako popelář.“
Prvňáček, který má už předem ze školy strach, může trpět předem úzkosti a přehnanou pečlivostí. Často to nakonec vede k opačnému výsledku – přetažené dítě začne dělat jednu botu za druhou, jeho sebevědomí se dostane na bod mrazu a neúspěch stíhá neúspěch.
Naopak dítě, které počítá s tím, že ne vždy se vše povede, ale pokaždé se to dá nějak napravit, dokáže učení přijmout za své a přiměřeně svým možnostem se snaží.
Nejhorší jsou výčitky
Ten, kdo má pocit, že jeho dítě je lajdák, lenoch a ještě k tomu úplně hloupé na matematiku, by se měl občas podívat na svá vysvědčení. O co, že k dokonalosti mají daleko.
Někdo je prostě nadaný na matematiku, jiný na jazyky, další manuálně zručný. U jednoho převažuje logické myšlení, druhý je spíš volnomyšlenkář.
Jsou děti ambiciózní, i ty, kterým ke štěstí stačí málo. Mohou být i dyslektici, dysgrafici, hyperaktivní...
Ten, kdo to s dítětem myslí opravdu dobře, by se proto měl co nejdříve smířit s realitou. Čím dřívě si ambice sladíte se skutečnými možnostmi potomka, tím lépe.
Vždyť zjištění, že doma nemáte génia, není žádná tragédie. Nakonec – řada slavných lidí ve škole propadala.
Prvňáčkovi se ve škole nelíbí
Novopečení školáčci už za sebou mají první zkušenosti s novým prostředím, se spolužáky, s paní učitelkou… Cítí se spokojení?
Tolik se do školy těšil, když se konečně dočkal, přestalo se mu to po pár dnech líbit a naléhá na vás, abyste ho tam už nikdy neposílali?
Dětí, které nastoupí do 1. třídy a po pár dnech začnou školní docházku odmítat, jsou plačtivé, unavené a nespokojené, je hodně. Také příčin existuje dost. V každém případě je nezbytné ten správný důvod hledat a najít. Jenom tak lze situaci úspěšně řešit. Nátlakem, nucením nebo snad dokonce křikem či tresty v dítěti zálibu v návštěvě školy rozhodně nevzbudíte.
Nejčastější příčiny:
Děcko je na školu nedostatečně zralé. Nedokážu se soustředit, vyučování ho nadměrně unavuje, výkonem nestačí ostatním.
Řešení: ve spolupráci s dětským psychologem zvažte, zda by nebyl vhodný roční odklad školní docházky a návrat dítěte do mateřské školky (anebo rok pobytu v ní, pokud tam nechodilo).
Systém vyučování dítěti nevyhovuje, protože má některé specifické osobnostní rysy či některou z poruch – například dyslexii, hyperaktivitu, poruchu soustředění.
Řešení: za pomoci odborníka hledejte pro něj školu s vhodnějšími vyučovacími postupy, popřípadě ho nechte přeřadit do specializované třídy s individuálním postupem a menším počtem žáků.
Váš školaček se stal objektem posměchu či počínající šikany, proto se školního dne bojí.
Řešení: velmi citlivě, spíše formou nenásilné debaty na zdánlivě nevinné téma (nezvládnete-li takovou diskuzi sami, tak s pomocí psychologa) zkuste zjistit, o co přesně jde. Na základě toho si pak pohovořte s učitelem, posilujte v dítěti sebevědomí, snažte se mu pomoci odstranit skutečný či údajný handicap nebo zdroj jeho starostí.
Kladete na svého potomka příliš vysoké nároky a on má starost, že neuspěje, že se mu ve škole nepodaří dosáhnout takových výsledků, jaké po něm chcete.
Řešení: nežádejte po dítěti příliš. Nevyčítejte mu chyby, naopak pochvalte za každý sebemenší úspěch. Přesvědčte ho, že vám jde o jeho spokojenost a přiměřenou snahu, nikoli o výsledek. Pomozte mu se vším, co se mu nedaří, a výrazně vyzdvihujte to, co mu naopak, byť nepatrně, jde.
red
Foto: freedigitalphotos.net/David Castillo Dominici