I ten, kdo v Itálii nikdy nebyl, ví o tom, že jednou z jejích přitažlivých destinací je město Verona. Cestovní průvodci samozřejmě dodávají, že to je Juliino město. Nakolik se mýlí?
Juliin balkon, Juliin dům, Juliina hrobka, dům rodiny Monteků…. William Shakespeare navždy proslavil Veronu tím, že do ní umístil roku 1595 děj své tragedie Romeo a Julie. (Ze stejného roku pochází i jeho méně známá komedie Dva šlechtici veronští)
No a město se stará, aby tento způsob reklamy využilo co nejlépe. Zástupy, které tu denně zírají na Juliin balkon z malého dvorku, jsou důkazem toho, že příběh lásky dvou mladičkých milenců táhne i v dnešní době.
Julie, Romeo a historie
Juliin dům najdete ve Veroně na Via Capello 23, ale pozor, čtrnáctiletá zamilovaná Julie tu nikdy nebydlela. Nebo ano, ale to byla docela jiná dívka. Obydlí rodiny Capelletti také nejspíš nikdy nemělo ani onen proslavený balkon a anglický dramatik ve Veroně nikdy nebyl. Podklady čerpal z děl starších autorů, ale po svém.
Badatelé dokládají, že ve Veroně kdysi opravdu žila rodina Cappello, od níž mohl Shakespeare Juliino příjmení odvodit, a žila tu i rodina Montecchi, tedy Montekové. O žádném sváru mezi těmito dvěma rody však v historii města není ani zmínka.
Rodina Cappello si snad opravdu nechala postavit zmíněný dům, později sloužil jako hostinec, sídlili v něm lékárníci, fungoval tu hospic a v 17. až 19. století byl využíván jako hotel. Součástí vstupu je kovaná brána a erb rodu Dal Cappello (Cappelletti).
Davy návštěvníků tu dnes ochotně dýchají historii, ale pranic nevědí, že současná podoba celého objektu je více než méně novodobá a částečně původní je jen vstupní věžovitá část.
Vše pro turisty
Současný vzhled domu pochází převážně z období let 1937 až 1940, kdy byl rekonstruován pod vedením historika Antonia Aveny. Ten se údajně při snaze o obnovu jeho původní středověké podoby inspiroval americkým filmem z roku 1936. A v této době také přibyl balkón, do jeho konstrukce je prý zakomponováno několik mramorových fragmentů ze 14. století Pod ním se údajně každoročně sejde kolem milionu a půl turistů.
Dnes je na dvorku bronzová Juliina socha (jejím autorem je místní sochař Nereo Costantini) se zcela oleštěným poprsím. Chudinka Julie musí snášet neustálé dotěrnosti novodobích Romeů. V domě samotném je umístěno malé muzeum (věrná rekonstrukce typických benátských sídel 14. století, bohatý výběr středověké keramiky, rekonstruované fresky, vykládaný dobový nábytek a šaty, zděné krby nebo dřevěné schodiště). Po jeho placené prohlídce se dá vstoupit na slavný balkon a zahrát si na Julii..
Co ještě vidět
Ale i když je dnes už docela jedno, jestli v domě Julie žila či nikoli, už její „současníci“ denně chodili okolo jiné atraktivní památky – veronské Areny. Amfiteátr ve Veroně je jeden z nejlépe dochovaných římských amfiteátrů. Stavba byla dokončena kolem roku 30, tedy za raného Římského císařství. Zanedlouho jí tedy bude dva tisíce let.
Od 16. století je Aréna opravována a dnes i památkově chráněna. Nachází se na jižním okraji starověkého centra Verony poblíž náměstí Piazza Bra.
V letních měsících se v ní konají divadelní a operní představení, zájemci si mohou vstupenky koupit na internetu.
Ve starém městě se dají najít i další památky, vedle mnoha kostelů, mostů přes řeku Adige a katedrály i například Hrobky Scaligerů – Arche Scaligere. Najdeme je v samotném centru města hned u kostela Santa Maria Antica. Jedná se o gotické náhrobky středověkých vládců Verony, obklopené železnou kovanou mříží. Je tu i hrobka Cangrandeho I. della Scala, jednoho z nejvýznamnějších vládců města, patrona umění a vzdělanosti, přítele Danteho.
-
Jak do Verony. Nejčastěji se do Verony vydávají turisté autem, třeba na výlet při pobytu u nedalekého Lago di Garda. Vede sem odbočka z dálnice na Bolognu .
-
S výhodou mimo hlavní sezónu. První neděle v měsíci nabízí turistům zvýhodněné vstupné do všech významných veronských památek za 1 EUR. Akce platí první neděli od ledna do května a od října do prosince.
-
Ve Veroně existuje tzv. Juliin klub, italsky Club di Giulietta. Jde o dobrovolníky, kteří odpovídají na dopisy, zasílané Julii. Každoročně jich je více než 5 000, zejména od amerických teenagerek.
miš
Foto: pixabay