Původním domovem těchto původních, vděčných a nenáročných pokojových rostlin, které zdobily už okna našich prababiček a patřily mezi jejich nejoblíbenější květiny, je jižní Afrika. Do Evropy se dostaly kolem roku 1700.
Muškáty (neboli pelargónie či lidově čápí nůstky) dělíme podle tvaru listu nebo vzrůstu na keřovité (páskaté, neboť listy mnohých z nich jsou pestře pruhované) či převislé (břečťanolisté)
Kvetou v bohatých okolících a zahrnují barevnou paletu od bílé až po tmavě fialovou včetně vícebarevných variet.
Pěstují se jako jednoletky, přičemž se každoročně obnovují z řízkových sazenic, nebo jako trvalky.
Při troše trpělivosti a pečlivém plánování z nich můžeme vytvořit i exoticky vyhlížející bonsaje staré několik desítek let.
Nejpůsobivější jsou však jako výzdoba okenních parapetů nebo truhlíků, v nichž kvetou prakticky po celý rok. Jejich pěstování je poměrně jednoduché.
Dobře prospívají v běžném zahradnickém substrátu a na slunném místě (daří se jim však i na východní nebo západní straně).
Přesazujeme je každoročně koncem února nebo v březnu, vždy do nepatrně většího květináče.
U starých rostlin vyměňujeme jen svrchní vrstvu zeminy.
V době květu, hlavně v letních měsících, je denně zaléváme a jedenkrát týdně přihnojujeme plným hnojivem.
Před příchodem mrazu květiny přeneseme do bezmrazé, ale světlé místnosti a přes zimu je zaléváme jednou za 2 až 3 týdny.
FOTO: jam (nahoře) a pixabay
Muškáty (neboli pelargónie či lidově čápí nůstky) dělíme podle tvaru listu nebo vzrůstu na keřovité (páskaté, neboť listy mnohých z nich jsou pestře pruhované) či převislé (břečťanolisté)
Kvetou v bohatých okolících a zahrnují barevnou paletu od bílé až po tmavě fialovou včetně vícebarevných variet. Pěstují se jako jednoletky, přičemž se každoročně obnovují z řízkových sazenic, nebo jako trvalky. Při troše trpělivosti a pečlivém plánování z nich můžeme vytvořit i exoticky vyhlížející bonsaje staré několik desítek let.
Nejpůsobivější jsou však jako výzdoba okenních parapetů nebo truhlíků, v nichž kvetou prakticky po celý rok. Jejich pěstování je poměrně jednoduché. Dobře prospívají v běžném zahradnickém substrátu a na slunném místě (daří se jim však i na východní nebo západní straně). Přesazujeme je každoročně koncem února nebo v březnu, vždy do nepatrně většího květináče.
U starých rostlin vyměňujeme jen svrchní vrstvu zeminy.
V době květu, hlavně v letních měsících, je denně zaléváme a jedenkrát týdně přihnojujeme plným hnojivem.
Před příchodem mrazu květiny přeneseme do bezmrazé, ale světlé místnosti a přes zimu je zaléváme jednou za 2 až 3 týdny.
