Hádky jsou jedním ze způsobů, jak mezi sebou komunikujeme. Ovšem pozor! Můžeme jimi mnohé vyřešit, ale také napáchat spoušť, jejíž následky se budou napravovat dlouho a těžce. Pokud vůbec napravit půjdou. Není totiž hádka jako hádka.
Vyměnit si s partnerem (kolegy, sousedy…) názory nebo mu dát najevo co nám na jeho počínání vadí, lze samozřejmě s různou dávkou temperamentu. S tou do značné míry koresponduje i dosažený výsledek. Dokážeme-li si i o nepříjemných záležitostech promluvit v klidu, pak také máme větší šanci dobrat se společně optimálního řešení. Jestliže se ale necháváme strhnout emocemi, jinak než hádkou naše snaha si cokoliv vyříkat neskončí. Může se to stát každému.
I když jsme jinak kliďasové, přijde ona poslední kapka a menší či bouřlivější „itálie“ je na světě. Udržet v takové chvíli emoce na uzdě je takřka nemožné. A výsledek? Z hádky je konflikt, který kýžené řešení stejně nepřinesl, jen atmosféra ještě zhoustla a my jsme v pořádném stresu. A nejspíš nejen my. Na výčitky, proč jsme raději nedrželi jazyk za zuby, je pozdě. Protentokrát. Nebude ale od věci, když si je připomeneme, až se v nás začnou stahovat mračna příště.
Podcenit bychom neměli ani fakt, že na průběhu hádky se podepisují nejen naše emoce, ale i emoce druhé strany, a že se situace vyvíjí také podle toho, jak energicky hozenou rukavici zvedne a do konfliktu se vloží ona. Je zajímavé, že nejbouřlivější hádky se vedou většinou pro hloupost.
Údery pod pás raději ne
Pokud už si chceme něco vyříkat a tušíme, že bez hádky se to neobejde, nevrhejme se do ní střemhlav. I v hádce, chceme-li se dobrat kompromisu, bychom měli ctít jistá pravidla.
|
S kým je lepší se do hádky nepouštět vůbec?
Nejsme to pokaždé my, kdo cítí potřebu hádku, spor či názorovou výměnu započít. Pokud má něčemu prospět, nic proti ní. Ale stojí nám vše za hádku? Rozhodně by energie, kterou do ní vložíme, měla odpovídat závažnosti a významu toho, oč ve sporu běží. Pokud rychle vyhodnotíme, že jde o hloupost či malichernost, nenecháme se do pře vtáhnout a ušetříme si tak čas a hlavně nervy.
Můžeme se ale přihodit, že do hádky spadneme a ani nevíme jak. To když se staneme terčem někoho, kdo se v konfliktech vyžívá. Ať už jimi upouští ventil své nerudnosti nebo se jimi jen baví, je v jejich vyvolávání profík. Pro záminku nechodí daleko. K tomu, aby udělal z komára velblouda, se mu hodí všechno. Vybuchnout a hádat se kdykoliv o cokoliv mají tendenci také lidé se sklony k hysterii.
Konstruktivní debatu neočekávejme ani od jedinců, kteří uznávají jen vlastní pravdu, náš názor je zajímá (pokud vůbec) jen do té míry, aby ho zesměšnili a tím v podstatě i nás. Od takových týpků raději dál. Jsou to jen upíři naší energie.
Ovšemže i dobře míněný spor může být vyčerpávající. Pokud ale hádku zvládneme a ve svých vztazích si díky ní uděláme zase pořádek, pak za to úsilí stála. Jen pozor, aby se nám příště nevymkla z rukou. Správná taktika je jedna věc, nevyzpytatelné emoce druhá.
-dd-
Foto: ava