Proč na Kypr, a zejména ten Severní

Dlouhé léto

A to je dobře. Vždyť na Kypr se létá především za odpočinkem nakombinovaným právě s podobnými příjemnými zážitky. Dokazují, že ostrov s rozlohou menší než má Jihočeský kraj, je podstatně víc než jen velké plážové letovisko. Tamní krajina a příjemné mírné podnebí vybízejí k tomu být hlavně venku, kde se odehrává i všechno dění. 

Také proto, že tam prší jen párkrát v roce (často opravdu jen 2x) a Kypřané si stěžují, proč jen léto nemůže být kratší. I na podzim tak můžete navštěvovat archeologické vykopávky, zajímavá muzea, či prašné městské ulice. Podobně jako vyrazit na kolech do vnitrozemí s borovicemi šplhajícími se do širokých údolí ohraničených vinicemi a vystoupat až do pohoří Troödost.

Doslova do písmene až k nebi na božský Olympos zakončený výškou 1952 metrů. Po jeho úbočí lze dokonce lyžovat – a po hodinové jízdě si zaplavat moři, které je díky síti potoků a přehrad nejčistší v Evropě. Na podzim dozrávají po celém Kypru také citrusy, které tam rostou jako u náš švestky či jablka a nabízí se možnost vyrobit si olej z právě sklízených zelených oliv.

Skanzen evropské i asijské kultury

Třetí největší ostrov ve Středomoří dříve pokrývaly husté cypřišové lesy a v horách se nacházely zásoby mědi. To odtamtud latinský název cuprum promítnutý i do jména místa.  Za 10 000 let dlouhou historii ho ovládali Féničané, Asyřané, Egypťané, Peršané, Ptolemaiovci, Římané, Byzantinci, evropští křižáci, Turci i Britové. 

Všichni zanechali na Kypru určité stopy a otisky svého kulturního dědictví. Vybírat si tak můžete během dovolené z přepestré mozaiky byzantských kostelů a klášterů s barevnými freskami, nebo minaretů typických pro severní část ostrova spadající od roku 1974 pod tureckou samosprávu. 

K nezapomenutelným vzpomínkám bude patřit návštěva mešity Selimiye ve staré Nikósii ze 13. století, jež sloužila jako katedrála svaté Sofie, než dobyli Kypr Osmané a přestavěli ji ke své víře. Interiér je překrásný, ale zlatým hřebem je pohled ze střechy, odkud lze jen stěží poznat hranice přes čtyřicet let násilně rozděleného města. 

Ostatně země, jež má ve znaku srpek měsíce, si Kypr přivlastnila prvně už v 16. století za vlády sultána Selima II. Tehdy to však nebylo kvůli strategické poloze místa, ale protože tento panovník zcela propadl vínu tam pěstovanému. Historie už neříká, zda šlo o vyhlášený dezertní typ Commandaria, ale na ostrově se našly amfory datované do roku 3500 př. n. l., díky nimž jsou Kypřané považováni za nejstarší vinaře Evropy.

Na Kypru se naučíte lenošit

Při výletu do městečka Girne (v řečtině a agličtině Kyrenia) se nezapomeňte zastavit v pevnosti sloužící dnes jako muzeum vraků. Jen pár kilometrů odtamtud se tyčí v horách další impozantní stavba, opatství Bellapais z roku 1120. 

Již z dálky je poznat jeho charakter opevněné pevnosti s přísnou sakrální architekturu. Bratři řádu sv. Norberta z Premontre vytvořili už ve 13. století úžasnou stavbu s křížovými ambity, kterou proslavil též anglický spisovatel Lawrence Durrell románem Bitter Lemons (Hořké citrony) odehrávající se na sklonku britské správy na Kyprem na konci 50. let minulého století.

Právě v něm se mimo jiné vyznal z obdivu nad spokojeným, pomalu plynoucím životem ostrovních obyvatel. Ve vesnici u kláštera stále najdete jeho „strom zahálky“, o kterém říká: „Kdo do jeho stínu usedne, už není schopen žádné vážné práce.“  Snad proto, že výhled na členitou krajinu s dunami a kilometry osamocených pláží je tak fascinující.