Manžel barvitě vyprávěl na návštěvě u svých rodičů, jak jsem spálila na troud vánoční pečivo…
Kamarádka mě před celou společností upozornila, že mi z rukávu nového saka ještě kouká visačka…
Kolega v práci na poradě pobavil přítomné mým nepříjemným telefonátem s partnerem…
Sousedka mě křivě obvinila, že do noci pouštím nahlas televizi, dělám nepořádek a nezamykám dům. Byla to lež, ale omluvit se nepřišla...
Často jsou to právě běžné, až banální situace, kdy se stane něco, co je těžké odpustit a zapomenout. Více či méně se trápíme, přemítáme o tom a říkáme si, co jsme všechno udělali špatně, co jsme měli říct – a neřekli…
Někdy jde ale o mnohem vážnější situace, kdy je za tím lež, podvod, zrada, nevěra... to pak odpuštění bývá projevem velké vnitřní síly.
Dobrá vůle je tím nejlepším
Pro život a duševní rovnováhu je však třeba vědět, že dobrá vůle a pocit, že po prvním návalu vzteku nebo lítosti se alespoň pokusíme odpustit a zapomenout, je vůbec to nejlepší, co můžeme udělat.
Odpuštění, říkají odborníci, není známkou slabosti. Nic nás totiž neničí víc než dlouholetý psychicky stres a emoční zatížení. Naproti tomu nám může skutečně prospět pocit, že jsme situaci zhodnotili, rozhodli se odpustit a nedusit v sobě hněv vůči druhému.
Dokážeme-li to, osvobodíme se od psychického stresu a otevřeme se novým možnostem.
Odpouštět se dá naučit
Odpustit někomu vyplývá z opravdové vnitřní síly. Obzvlášť pro muže to někdy bývá těžké. Ženy jsou obvykle přece jen citlivější, umějí lépe pochopit druhého a vcítit se do jeho situace. A především – o svých problémech jsou schopny více mluvit a dřív přijmout skutečnost takovou, jaká je.
Když dítěti ukážete, že mu odpouštíte bez dalších výčitek, naučíte ho modelu chování, který pro něj bude v budoucnu mnoho znamenat.
Netrapte se dlouho
Abychom mohli "dobře odpustít”, je důležité prožitky nepotlačovat. Pomoci může rozmluva, popřemýšlení o postojích a pocitech. Časový nebo prostorový odstup je velmi často jedinou možností, jak celou situaci správně zhodnotit. Vyspěte se na problém a věřte dvěma klasickým českým příslovím, že "nic nebývá tak horké, jak se to uvaří" a "ráno je moudřejší večera".
Ale na druhou stranu – netrapte se dlouho; mnohdy se stává, že se vše jen točí v kruhu. Poraďte se s dobrou přítelkyní. Rozhovor, rozbor situace a pohled na ni “jinýma očima” je přesně to, co potřebujete.
A když už jste pak svému partnerovi vnitřně odpustila, mnohdy nepotřebujete žádná další slova. Někdy bývá lepší vůbec nic neříkat, přistoupit k tomu druhému jen se slovy – už o tom nebudeme mluvit…
Konečně – neodpouštíme jenom kvůli tomu druhému, prospíváme tím především sami sobě.
Foto: marin at FreeDigitalPhotos.net